Jana prodala byt v Nuslích třikrát. Pokaždé jen v hlavě, obvykle kolem půlnoci.
Poprvé v březnu, když jí nájemník oznámil, že se za tři týdny stěhuje za prací do Brna. Podruhé v květnu, když byt stál šestý týden prázdný a splátka hypotéky odešla z účtu úplně stejně jako každý měsíc předtím. A potřetí v srpnu, když jí nový nájemník napsal, že výplata se trochu zpozdí, a pak přestal zvedat telefon.
Ten byt si přitom koupila s nadšením. Dva pokoje, balkon do vnitrobloku, pět minut od metra. Investice na důchod, říkala tehdy kamarádkám. Něco, co bude vydělávat, zatímco ona bude dělat svou práci.
Jenže práci jí nakonec dával hlavně ten byt.
Počítání v kuchyni
Jednoho zářijového večera si sedla ke stolu s notebookem a výpisy z účtu za poslední dva roky. Chtěla zjistit, kolik jí byt skutečně vydělal. Ne kolik měl, ale kolik opravdu přišlo.
Výsledek ji nepotěšil. Z tabulkových čtyřiadvaceti tisíc měsíčně zbylo po odečtení prázdných měsíců, inzerátů, výměny pračky, malování po jednom nájemníkovi a dvou měsících dluhu, který nikdy nevymohla, výrazně méně. A to v tabulce nebyl ani jeden řádek za sobotní prohlídky, telefonáty s instalatérem a noci, kdy nemohla spát.
Tehdy jí kolegyně řekla o garantovaném nájmu.
Nájemník, který platí vždycky
Princip jí napoprvé přišel skoro podezřele jednoduchý. Firma si od ní byt pronajme sama. Podepíší spolu nájemní smlouvu na pevnou měsíční částku a firma si pak byt pronajímá dál. Hledá nájemníky, prověřuje je, řeší smlouvy, komunikaci i běžnou údržbu.
A Janě chodí peníze. Každý měsíc. I když je byt prázdný. I když koncový nájemník neplatí.
„Kde je háček?” zeptala se, když jí z RentControl.cz volali ohledně prohlídky.
Háček jí řekli sami, hned na začátku. Garantovaný nájem bývá nižší než plný tržní nájem. Rozdíl je cena za to, že riziko prázdného bytu i neplatičů přebírá někdo jiný.
Oceňovala, že to nezamlčeli. Po zkušenostech s nájemníky, kteří „určitě zaplatí příští týden”, měla na nesplněné sliby alergii.
Číslo na stole
Na prohlídku přišli v úterý odpoledne. Prošli byt, zeptali se na stáří kotle, podívali se na okna, ptali se na dům a sousedy. Za pár dní jí poslali konkrétní částku, kterou by jí platili.
Byla nižší než inzerátových čtyřiadvacet tisíc. To čekala.
Jenže když ji porovnala se svým kuchyňským výpočtem, tedy s tím, kolik jí byt opravdu vydělával, rozdíl se najednou smrskl na něco, co by jinak ztratila na jednom prázdném měsíci. A navíc věděla, kolik jí přijde a kdy. Proti pevné splátce hypotéky konečně stál pevný příjem.
Podepisovala s tím, že všechno ví předem. Částku schválila dřív, než cokoli podepsala. Běžná údržba šla za firmou, velké opravy jako výměna kotle zůstávaly po dohodě na ní. Přišlo jí to férové. Byt je pořád její.
Co se změnilo
Nejvíc ji překvapilo, jak rychle na byt přestala myslet.
První měsíc ještě kontrolovala, jestli platba opravdu dorazila. Dorazila. Druhý měsíc taky. Třetí měsíc se v aplikaci podívala, jak to s bytem vypadá, zjistila, že je všechno v pořádku, a zavřela ji.
V listopadu se koncový nájemník stěhoval. Dozvěděla se to z přehledu v aplikaci, ne z telefonátu v deset večer. Byt byl chvíli prázdný. Na jejím účtu se to nijak neprojevilo.
Když ji teď kamarádky poslouchají, jak mluví o svém bytě, nezní to jako stížnost. Zní to jako investice. Tak, jak to mělo znít od začátku.
Není to pro každého
V RentControlu o tom mluví otevřeně. Kdo má byt v žádané lokalitě, spolehlivého nájemníka a pronajímání ho baví, vydělá víc s klasickou správou bytu, kterou firma nabízí také. Tam majitel dostává skutečně vybraný nájem po odečtení odměny, ale riziko prázdného bytu nese sám.
Garantovaný nájem je pro ty, kdo chtějí mít od bytu klid. Pro lidi, kteří splácejí hypotéku a potřebují jistotu. Pro ty, kdo bydlí daleko nebo v zahraničí. Pro ty, kdo už zažili neplatiče a nechtějí znovu. A pro všechny, kterým se byt prodává v hlavě kolem půlnoci.
Jana svůj byt neprodala. Už ji to ani nenapadá.
