V červenci roku 2003 si lékař Robert G. Edwards, který poprvé vyzkoušel metodu in vitro fertilizace (IVF) dovolil tuto poznámku: “Zkrátka jsem chtěl vyzkoušet, kdo tomu velí, zde to samotný Bůh nebo jsou to vědci v laboratoři,” a následně dodal: “Byli jsme to my“.

První dítě se díky IVF narodilo v roce 1978, tedy 25 let před výše uvedenou poznámkou doktora Edwardse a 32 let předtím, než získal Nobelovu cenu. Ta mu připadla za až nadpřirozeně působící možnost skloubit spermii a vajíčko mimo tělo a následně ho vložit přímo do dělohy. Zcela jednoznačně jde o největší objev v oblasti plodnosti, respektive léčby neplodnosti, jakého bylo kdy dosaženo.

“Umožnilo to narození milionů miminek, které by jinak nepřišly na svět. Myslím, že to bylo revoluční,” uvedla lékařka Mindy Christianson, která vede Johns Hopkins Fertility Center.

Od zmíněného objevu a úspěšného pokusu uplynulo už hodně vody. Ale jaké pokroky udělala věda v léčbě neplodnosti od roku 2010, tedy dejme tomu za posledních deset let? Stále jsme na hony vzdálení vizi některých spisovatelů, kdy si žena analyzuje svou rezervu vajíček kliknutím na displej smartphonu, nebo kdy muž zjistí aktuální počet spermií ve varlatech ze svých chytrých hodinek.

Přesto se však toho událo docela dost.

Mražení vajíček už není vnímáno jako experiment

Vědci dokázali poměrně snadno mrazit ženská vajíčka, případně hotová embrya, už před mnoha lety. Ale teprve v tomto desetiletí se z experimentální metody oficiálně stala metoda vědecky uznaná. Ta umožňuje milionům žen po celém světě vytvořit si jakousi pojistku pro případ, že by jim v pokročilejším věku nešlo otěhotnět. Zejména na západě je to vnímáno jako další krok k ženské rovnoprávnosti, kdy se ženy mohou delší dobu věnovat kariéře a nemusí ji přerušovat tak brzy jako dosud. Nejde ale jen o ty ženy, které chtějí odložit mateřství. Zcela nové možnosti dává zmrazení vajíček také ženám s rakovinou, případně těm, které dosud nenašly vhodného partnera.

Za tuto možnost vděčíme technologii známé jako vitrifikace. Dříve sice zmrazení bylo možné, ale v případě lidských vajíček, která jsou největší buňkou v těle a zadržují hodně vody, to bylo poměrně složité vzhledem k tomu, že se po zmrazení často vytvořily na vajíčku ledové krystaly a buňku poškodily. Díky vitrifikaci dochází k tak rychlému zmražení, že krystalky nemají šanci se vytvořit.

Skutečnost, že vitrifikace umožnila snadné mražení lidských buněk, vedla také k nebývalému rozvoji takzvaných kryoembrytransferů (KET). Ty zvyšují celkovou úspěšnost umělého oplodnění, protože si páry mohou nechat zamrazit embrya z jednoho cyklu pro pozdější transfer. Takových embryí může z jedné stimulace vaječníků a odběru spermií vzniknout několik. Následně pak už není třeba provádět celý cyklus se stimulací, ale stačí embryo rozmrazit a provést KET.

Spolehlivější výběr nejlepšího embrya pro IVF

In vitro fertilizace (IVF) je drahou procedurou, přestože jí částečně hradí zdravotní pojišťovny. Snad ještě významnější je pak emocionální a psychická zátěž. Proto je důležité, aby embryologové dokázali vybrat nejlepší embryo s největšími šancemi na úspěch – a to pak vložili do dělohy.

Experti mají už více než deset let možnost genetický materiál, tedy embryo, podrobit genetickému screeningu a zjistit tak, zda náhodou nenese znaky toho, že by se nemuselo uchytit, případně že by skončilo potratem. Genetické testy se však staly běžné právě až v poslední dekádě. Také proto, že jsou cenově dostupnější a spolehlivější než dříve. Mluvíme tu zejména o preimplantačním genetickém screeningu (PGS) a preimplantační genetické diagnostice (PGD). Tyto metody si můžete zaplatit jako samoplátce, ale pokud vás genetik uzná za vhodné, přispěje výraznou měrou zdravotní pojišťovna.

Další velkou výhodou, kterou dnešní embryologové mají, je schopnost nechat embryo dorůst do fáze blastocysty, která nastává pět až šest dní po oplodnění vajíčka spermií. Pokud je embryo natolik v pořádku, že se z něj mimo tělo stane blastocysta, má se obvykle za to, že má výrazně vyšší šanci na uchycení se po transferu.

Na to pak navazuje další výhoda moderní asistované reprodukce, kdy lékaři do dělohy nemusí pro větší úspěšnost vkládat více embryí, což nese výrazně zvýšenou šanci na dvojčata a vícerčata, a zároveň zvyšuje rizika v samotném těhotenství. Naopak se preferuje transfer jednoho embrya. To už se ostatně projevuje a počty narozených dvojčat a vícerčat klesají.

Muži dříve považovaní za neplodné mají šanci

Jedním z největších výdobytků v léčbě neplodnosti za posledních deset let se ukazuje být mužský faktor. Jednak už je dnes bráno jako samozřejmé, že přibližně za polovinou neplodných párů stojí mužská neplodnost, což je možné snadno poznat ze spermiogramu, ale navíc se rozvinuly techniky a metody, jež mužům, kteří dříve neměli možnost mít vlastní dítě, toto mohou nabídnout. Jde zejména o muže, kteří neměli žádné nebo jen velmi málo spermií a byli považováni za sterilní, ať už kvůli prodělané chemoterapii nebo jiné nemoci.

Technika známá jako TESE je sice opět staršího data, ale opravdu se prosadila až v poslední dekádě, kdy ji nabízí prakticky každá reprodukční klinika v České republice. TESE, případně sesterské MESA či PESA, umožňují identifikovat části varlat, kde je nejvyšší šance na spermatogenezi, tedy produkci spermií. Ty se pak mikrochirurgickým zákrokem odeberou a jsou použity pro IVF. Mnoho dříve neplodných mužů se tak dnes může dočkat vlastního dítěte.

Zdroje:

https://blog.scrcivf.com/egg-freezing-success-rates

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3583154/

https://www.fertility-docs.com/programs-and-services/pgd-screening/pgd-increases-ivf-success-rates.php

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *